6. B?EZEN 1943
Zápis Dagmar Hilarové, rozené Berzetti, do transportu :
Úryvek z rukopisu knihy-deníku Dagmar Hilarové :
6. březen
Ve Veletržním paláci v Praze na Letné odevzdala jsem v kanceláři bílý, povolávací lístek a zařadila se do fronty. Následovala osobní prohlídka "berušek". Nic nepřidaly, spíš ubraly. Musela jsem odevzdat i otcovy staré hodinky a zlatý prstýnek s červeným kamínkem, ale do tlumoku se nepodívaly...
Fotokopie této části deníku Dagmar Hilarové, pořízená z německé publikace její knihy.
6. březen 1943
V německém překladu této části deníku Dagmar Hilarové si nemůžeme nepovšimnout zkomolení původního textu, kdy z ženských pracovnic, které u matky prováděly osobní prohlídku a které nazývá "beruškami", symbolizující zde "něžné dravce", udělala překladatelka Olga Krijtová pány a alegorie originálního textu se tak zcela ztratila. Chyba překladu do holandštiny se pak následně přenesla i do německé verze knihy.
Digitalizovaná evidence Památníku Terezín :
cv190
Mé jméno bylo Cv190
Ach ano těší mě
Kam večer
Do divadla
Tam přece nesmíme
Ani na koncert kosů
Nikam
NEM?M Ž?DNÉ JMÉNO
Ztráta vlastní identity a převedení lidské bytosti na zaevidovanou položku dala název celé knize. S tímto motivem, prostupujícím celým dílem Dagmar Hilarové, se v knize poprvé setkáme v básni První noc, do níž autorka knihy vložila své pocity z 6. na 7. březen 1943.
Miep Diekmann versus Dagmar Hilarová, Nemám žádné jméno, Ich habe keinen Namen, Ik heb geen Naam, Io ho nessun nome, I have no name, Jestem bezimienny
|
Přihlášení
