Dlouhá sí? kasemat na zemi tvrdé lůžko stele tma Na den či rok na doživotí Jsme mrtvá zvěř tak proč nás krotí? Prásk! Šambriéra světla švihla do očí Jednou si lehneš A dvakrát si tě otočí A vztyk A paměť prokousla se ven Den narození Narodil ses? A proč jen? Jméno zní cize snad že zní naposled Stáváš se číslem v kartotéce něčí vzali ti domov a na tvé hrudi klečí že umřít nemůžeš ani pokojně žít
Pero mé tenkrát neposlalo salvu za nimi, bylo ještě mládím rozskřípané, ale již plné vzdoru