POUHÉ VZPOMÍNKY?
Po přečtení doslovu Miep Diekmann se každý musí domnívat, že knihu napsala ona,
vycházejíce z
"ne příliš srozumitelných cárů vzpomínek"
Dagmar Hilarové, jež se po víc, jak 30 letech, které od válečných událostí uplynuly, začaly v hlavě mé matky náhle zázračně
uvol?ovat.
Vzpomínky
Jestliže však v hlavě Dagmar Hilarové z novějších a čerstvějších událostí, jež popisují střed a konec knihy a které údajně vyprávěla paní Miep Diekmann, zbyly jen mlhavé útržky, tím spíše si nemohla pamatovat události starší, jež jsou na počátku knihy-deníku.
Navzdory tomuto předpokladu, vycházejícího z informace Miep Diekmann, však z archivu Památníku Terezín potvrdili, že datum zápisu matky do transportu do Terezína, jež uvádí kniha, přesně odpovídá jejich záznamům.
Bylo to
6.března 1945
a mé matce v té době bylo 14 roků.
V dnešní době, kdy máme k dispozici internet, zjistíme snadno téměř vše. Podívejme se tedy ještě, na některé další "cáry přes tři desetiletí starých vzpomínek" Dagmar Hilarové. Je vůbec možné, bez poznámek, pouze s použitím toho, co nám zůstalo v paměti, po tak dlouhé době, naplněné mnoha tisíci novými podněty, staré události nějak blíže časově zařadit?
Jak si přečteme v knize, sčítání věz?ů Dagmar Hilarová datovala na
11.listopad 1943
- ověřil jsem si, že se uskutečnilo opravdu v tento den. Jeho popis přesně odpovídá knize a to včetně počasí.
Inspekce MEZIN?RODNÍHO ČERVENÉHO K?ÍŽE v Terezíně je v knize situována do června 1944. Na internetu jsem našel, že se uskutečnila
23.června 1944 a i v tomto případě kniha odpovídá skutečnosti.
Deportaci Jiřího do Osvětimi umístila Dagmar Hilarová do října 1944. Podle záznamů byl Jiří zařazen do posledního transportu, který byl z Terezína vypraven
28.října 1944.
Kdo z vás by se takto přesně rozpomenul na události, které se staly před více jak třiceti roky? Myslím, že se to běžným, lidským schopnostem vymyká. Z pohledu přesného datování všech událostí je velice nepravděpodobné, že by kniha mohla vzniknout ze zapadlých "cárů vzpomínek", které Dagmar Hilarová po třech desetiletích "lovila v paměti". Vše ukazuje na to, že základem knihy musely být její poznámky, jež si v Terezíně průběžně dělala a které ze způsobu vzniku mají charakter deníku.
K čemu jsme se v předchozím textu dostali úvahou, potvrzují i listinné materiály :
①
O deníku Dagmar Hilarové se dozvídáme z tisku,
například
z časopisu National Zeitung z 13.2.1965.
②
O deníku Dagmar Hilarové nám podávají zprávu její vzpomínky,
archivované
Památníkem Terezín.
③
O knize-deníku vypovídá spoluvěze? Dagmar Hilarové
a její terezínská láska, pan
Jiří
Pavel.
④
Časopisecky vydaný úryvek z deníku, vydaný 4 roky před prvním holandským vydáním knihy,
informuje čtenáře o tom, že jde o
úryvek z deníku,
přímo ve svém názvu:
"Z DENÍKU ČTRN?CTILETÉ."
⑤
O deníku se dozvídáme i z textu jeho knižního vydání.
O svém původu totiž vypovídá kniha sama a tak se o jejím vzniku můžeme dočíst přímo z jejího textu.
25. dubna 1945 si matka zapsala do svého deníku:
"Dnes jsem se svěřila Lianě, že si píšu deník. Slíbila, že jej předá mojí matce, kdyby se se mnou něco stalo".
Tuto část knihy-deníku samozvaná "autorka" knihy, paní Miep Diekmann, buď vůbec nečetla, či si obsah této informace neuvědomila. Toto svědectví knihy o tom, jak vznikla, proto můžeme najít jak v jejím holandském, tak i německém překladu:
Deník Holandsko
Holandské vydání knihy nás informuje o původu svého vzniku
Deník Německo
Rovněž německé vydání knihy nás informuje o svém autorovi
Miep Diekmann versus Dagmar Hilarová, Nemám žádné jméno, Ich habe keinen Namen, Ik heb geen Naam, Io ho nessun nome, I have no name, Jestem bezimienny