Miep Diekmann ? Dagmar Hilarová

POUHÉ VZPOMÍNKY?

Po přečtení doslovu Miep Diekmann se každý musí domnívat, že knihu napsala ona, vycházejíce z "ne příliš srozumitelných cárů vzpomínek" Dagmar Hilarové, jež se po víc, jak 30 letech, které od válečných událostí uplynuly, začaly v hlavě mé matky náhle zázračně uvol�?ovat.

Vzpomínky

Jestliže však v hlavě Dagmar Hilarové z novějších a čerstvějších událostí, jež popisují střed a konec knihy a které údajně vyprávěla paní Miep Diekmann, zbyly jen mlhavé útržky, tím spíše si nemohla pamatovat události starší, jež jsou na počátku knihy-deníku. Navzdory tomuto předpokladu, vycházejícího z informace Miep Diekmann, však z archivu Památníku Terezín potvrdili, že datum zápisu matky do transportu do Terezína, jež uvádí kniha, přesně odpovídá jejich záznamům. Bylo to 6.března 1945 a mé matce v té době bylo 14 roků.

V dnešní době, kdy máme k dispozici internet, zjistíme snadno téměř vše. Podívejme se tedy ještě, na některé další "cáry přes tři desetiletí starých vzpomínek" Dagmar Hilarové. Je vůbec možné, bez poznámek, pouze s použitím toho, co nám zůstalo v paměti, po tak dlouhé době, naplněné mnoha tisíci novými podněty, staré události nějak blíže časově zařadit?

Jak si přečteme v knize, sčítání věz�?ů Dagmar Hilarová datovala na 11.listopad 1943 - ověřil jsem si, že se uskutečnilo opravdu v tento den. Jeho popis přesně odpovídá knize a to včetně počasí.

Inspekce MEZIN�?RODNÍHO ČERVENÉHO K�?ÍŽE v Terezíně je v knize situována do června 1944. Na internetu jsem našel, že se uskutečnila 23.června 1944 a i v tomto případě kniha odpovídá skutečnosti.

Deportaci Jiřího do Osvětimi umístila Dagmar Hilarová do října 1944. Podle záznamů byl Jiří zařazen do posledního transportu, který byl z Terezína vypraven 28.října 1944.

Kdo z vás by se takto přesně rozpomenul na události, které se staly před více jak třiceti roky? Myslím, že se to běžným, lidským schopnostem vymyká. Z pohledu přesného datování všech událostí je velice nepravděpodobné, že by kniha mohla vzniknout ze zapadlých "cárů vzpomínek", které Dagmar Hilarová po třech desetiletích "lovila v paměti". Vše ukazuje na to, že základem knihy musely být její poznámky, jež si v Terezíně průběžně dělala a které ze způsobu vzniku mají charakter deníku.

K čemu jsme se v předchozím textu dostali úvahou, potvrzují i listinné materiály :

① O deníku Dagmar Hilarové se dozvídáme z tisku,
      například z časopisu National Zeitung z 13.2.1965.

② O deníku Dagmar Hilarové nám podávají zprávu její vzpomínky,
      archivované Památníkem Terezín.

③ O knize-deníku vypovídá spoluvěze�? Dagmar Hilarové
      a její terezínská láska, pan Jiří Pavel.

④ Časopisecky vydaný úryvek z deníku, vydaný 4 roky před prvním holandským vydáním knihy,
     informuje čtenáře o tom, že jde o úryvek z deníku,
     přímo ve svém názvu: "Z DENÍKU ČTRN�?CTILETÉ."

⑤ O deníku se dozvídáme i z textu jeho knižního vydání.

O svém původu totiž vypovídá kniha sama a tak se o jejím vzniku můžeme dočíst přímo z jejího textu. 25. dubna 1945 si matka zapsala do svého deníku:
"Dnes jsem se svěřila Lianě, že si píšu deník. Slíbila, že jej předá mojí matce, kdyby se se mnou něco stalo".
Tuto část knihy-deníku samozvaná "autorka" knihy, paní Miep Diekmann, buď vůbec nečetla, či si obsah této informace neuvědomila. Toto svědectví knihy o tom, jak vznikla, proto můžeme najít jak v jejím holandském, tak i německém překladu: