Miep Diekmann ? Dagmar Hilarová - Porovnání fotokopií českého originálu s německým vydáním knihy

POROVN�?NÍ FOTOKOPIÍ ČESKÉHO RUKOPISU
S NĚMECKÝM VYD�?NÍM KNIHY

Zde jsou fotokopie úryvků knihy. Jsou vybrány napříč celou knihou a to tak, aby obsahovaly slova srozumitelná i tomu, kdo češtinu, či naopak němčinu nezná. Nejprve je vždy umístěna fotokopie rukopisu a za ní fotokopie odpovídajícího úseku německé publikace knihy. Podsvícené úseky jsou podrobně porovnány v části POROVN�?NÍ PRŮ�?EZEM KNIHY, z níž je ještě zřetelněji vidět, že německé vydání knihy je přesným překladem, který vyšel z rukopisu Dagmar Hilarové.

RUKOPIS strana 1

ICH HABE KEINEN NAMEN strana 5

----------------------------------------------------------------------------------------------------

RUKOPIS strana 14

ICH HABE KEINEN NAMEN strana 22

V tomto úryvku popisuje Dagmar Hilarová krásy malebné krajiny Českého středohoří. V následujícím pak zmi�?uje Milešovku a Radobýl. Za autorku textu knihy se ale prohlašuje Miep Diekmann. Někdo by si snad mohl i pomyslet, že to tu důvěrně zná. Takového člověka však Miep Diekmann velice rychle vyvede z jeho omylu. Toto je představa Miep Diekmann o Terezíně, který je do této krajiny zasazen a o němž údajně napsala knihu : "While in Prague in 1966 I met the poet Dagmar Hilarová who had spent her teenage years in the concentration camp, Terezin (several hundred kilometres north of Prague) during the Second World War..." . K tomuto určení místa, kde se odehrává prakticky celý děj knihy, nelze již nic dodat... O nedopatření rozhodně nejde, neboť stránka je na internetu od roku 2007 "BAFA © 2007. All material here is copyrighted." a pokud by s jejím obsahem Miep Diekmann nesouhlasila, jistě by jej za ty roky opravila.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

RUKOPIS strany 25-26

ICH HABE KEINEN NAMEN strana 36

Na tomto místě se překvapivě setkáváme s tím, že Miep Diekmann do původního textu vsunula jednu větu. Je v závorce a neříká vůbec nic. I z tohoto malinkého kousíčku však cítíme, že byl do knihy dodatečně implantován, že sem nepatří a tok děje narušuje.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

RUKOPIS strana 30

ICH HABE KEINEN NAMEN strana 41

----------------------------------------------------------------------------------------------------

RUKOPIS strana 34

ICH HABE KEINEN NAMEN strana 48

----------------------------------------------------------------------------------------------------

RUKOPIS strana 72

ICH HABE KEINEN NAMEN strana 91

Občas si při porovnávání textů můžeme povšimnout, že český text nemá v holandském a následně v německém překladu adekvátní protějšek. Zde jsme právě narazili na tento případ. Pohádka „O dvanácti měsíčkách“ patrně Holanďanům tak moc neříká a tak se z této, ryze české pohádky, která je pokládána za nejhezčí, jakou Božena Němcová napsala a která přesně vystihuje situaci, stala "jen" nějaká, neurčitá pohádka.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

RUKOPIS strana 103

Stejnou formulaci "kdyby se se mnou něco stalo" použila Dagmar Hilarová i ve své poslední vůli. Z hlediska doby vzniku oba texty dělí minimálně dvě desetiletí. Takto vypadají fotokopie výřezů s těchto dvou listin při umístění přesně pod sebou :

Porovnání textu deníku a posledni vůle Dagmar Hilarové

Stejný psací stroj, stejná formulace na poslední vůli matky a v neposlední řadě užití češtiny (nikoli holandštiny) tyto dokumenty spojuje. Podpis na poslední vůli oba dokumenty přiřazuje Dagmar Hilarové.

ICH HABE KEINEN NAMEN strana 132