POROVN?NÍ FOTOKOPIÍ ČESKÉHO RUKOPISU
S NĚMECKÝM VYD?NÍM KNIHY
Zde jsou
fotokopie úryvků knihy. Jsou vybrány
napříč celou knihou
a to tak, aby obsahovaly slova srozumitelná i tomu, kdo češtinu, či naopak němčinu nezná. Nejprve je vždy umístěna fotokopie rukopisu a za ní fotokopie odpovídajícího úseku německé publikace knihy. Podsvícené úseky jsou podrobně porovnány v části
POROVN?NÍ PRŮ?EZEM KNIHY, z níž je ještě zřetelněji vidět, že německé vydání knihy je přesným překladem, který vyšel z rukopisu Dagmar Hilarové.
RUKOPIS strana 1
ICH HABE KEINEN NAMEN strana 5
----------------------------------------------------------------------------------------------------
RUKOPIS strana 14
ICH HABE KEINEN NAMEN strana 22
V tomto úryvku popisuje Dagmar Hilarová krásy malebné krajiny Českého středohoří. V následujícím pak zmi?uje Milešovku a Radobýl. Za autorku textu knihy se ale prohlašuje Miep Diekmann. Někdo by si snad mohl i pomyslet, že to tu důvěrně zná. Takového člověka však Miep Diekmann velice rychle vyvede z jeho omylu. Toto je představa Miep Diekmann o Terezíně, který je do této krajiny zasazen a o němž údajně napsala knihu :
"While in Prague in 1966 I met the poet Dagmar Hilarová who had spent her teenage years in the concentration camp, Terezin (several hundred kilometres north of Prague) during the Second World War..."
.
K tomuto určení místa, kde se odehrává prakticky celý děj knihy, nelze již nic dodat... O nedopatření rozhodně nejde, neboť stránka je na internetu od roku 2007 "BAFA © 2007. All material here is copyrighted." a pokud by s jejím obsahem Miep Diekmann nesouhlasila, jistě by jej za ty roky opravila.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
RUKOPIS strany 25-26
ICH HABE KEINEN NAMEN strana 36
Na tomto místě se překvapivě setkáváme s tím, že Miep Diekmann do původního textu vsunula jednu větu. Je v závorce a neříká vůbec nic. I z tohoto malinkého kousíčku však cítíme, že byl do knihy dodatečně implantován, že sem nepatří a tok děje narušuje.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
RUKOPIS strana 30
ICH HABE KEINEN NAMEN strana 41
----------------------------------------------------------------------------------------------------
RUKOPIS strana 34
ICH HABE KEINEN NAMEN strana 48
----------------------------------------------------------------------------------------------------
RUKOPIS strana 72
ICH HABE KEINEN NAMEN strana 91
Občas si při porovnávání textů můžeme povšimnout, že český text nemá v holandském a následně v německém překladu adekvátní protějšek. Zde jsme právě narazili na tento případ. Pohádka „O dvanácti měsíčkách“ patrně Holanďanům tak moc neříká a tak se z této, ryze české pohádky, která je pokládána za nejhezčí, jakou Božena Němcová napsala a která přesně vystihuje situaci, stala "jen" nějaká, neurčitá pohádka.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
RUKOPIS strana 103
Stejnou formulaci "kdyby se se mnou něco stalo"
použila Dagmar Hilarová i ve své poslední vůli. Z hlediska doby vzniku oba texty dělí minimálně dvě desetiletí. Takto vypadají fotokopie výřezů s těchto dvou listin při umístění přesně pod sebou :
Stejný psací stroj, stejná formulace na poslední vůli matky a v neposlední řadě užití češtiny (nikoli holandštiny) tyto dokumenty spojuje. Podpis na poslední vůli oba dokumenty přiřazuje Dagmar Hilarové.
ICH HABE KEINEN NAMEN strana 132
Tato část potvrzuje, že původ knihy je v deníku, nikoli ve vzpomínkách, jak se urputně snaží Miep Diekmann čtenáři vsugerovat.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
RUKOPIS strana 114
ICH HABE KEINEN NAMEN strana 145
Na množství úryvků, vybraných z celé knihy vidíme, že
Miep Diekmann spojuje s tímto textem jenom její
LEŽ.
Miep Diekmann versus Dagmar Hilarová, Nemám žádné jméno, Ich habe keinen Namen, Ik heb geen Naam, Io ho nessun nome, I have no name, Jestem bezimienny