Miep Diekmann ? Dagmar Hilarová - ◦ Vznik holandské verze knihy

Vznik holandské verze knihy

"Překládala jsem podklady ke knize" říká Olga Krijtová, "papíru bylo málo, tak jsem někdy klepala překlad na druhou stranu synových přednášek z chemie."
[Zdroj: REFLEX]

Materiál, který paní Krijtová překládala a který značně zavádějícím způsobem, vyvolávajícím představu nějakého jeho dalšího zpracování, označila za "podklady ke knize", byl ve skutečnosti kompletní český rukopis knihy "Nemám žádné jméno". Tento text českého rukopisu najdeme v otrocky přeložené formě, prosté jakýchkoli dodatečných úprav, v holandské i německé verzi knihy.

Aby Miep Diekmann zastřela skutečnost, že holandská kniha je překladem a ona v procesu tvorby knihy zcela přebývající element, prezentuje Olgu Krijtovou, která knihu přeložila, jako tlumočnici! Aby ale Dr. Krijtová rozhovor Miep Diekmannové a Dagmar Hilarové mohla tlumočit, musela by se k tomu s oběma společně setkávat (to je nutný předpoklad pro tlumočení). Ve vyjádření pro Reflex však Dr. Krijtová říká, že Miep Diekmann jí od Dagmar Hilarové podklady k překladu po částech nosila, což společné setkávání i tlumočení vylučuje. Mystifikaci o tlumočení dopsala Miep Diekmann za překlad knihy v roce 1979, tedy rok poté, co překlad knihy byl u nakladatele a dokonce s ním už i byla sepsána nakladatelská smlouva o vydání knihy (6. červen 1978).

Z korespondence vidíme, že žádná tlumočnice mezi Miep Diekmann a Dagmar Hilarovou nebyla zapotřebí
a komunikačním jazykem mezi nimi byla němčina:

Kuss von Miep Diekmann - Jidášův polibek

Kuss von Miep Diekmann
Německy psaný pozdrav Miep Diekmann, zaslaný Dagmar Hilarové, zakončený polibkem zrady.

Německy uměla i nakladatelka Liesbeth ten Houten. Zcela přirozené by tedy bylo, kdyby nakladatelská smlouva byla vypracována v němčině, kterou všichni účastníci smlouvy znali. Pokud by ale obsahu "smlouvy" Dagmar Hilarová rozuměla, nikdy by ji nepodepsala. Proto musel být zákonu odporující dokument sepsán v jazyce, kterému Dagmar Hilarová nerozuměla:

Obsahu "smlouvy" Dagmar Hilarová nerozuměla

Obsahu "smlouvy", převádějící autorství knihy na Miep Diekmann, Dagmar Hilarová nerozuměla
Z úryvku dopisu Dagmar Hilarové advokátovi je patrné, že s obsahem tzv. "smlouvy" v okamžiku podpisu nebyla seznámena, že její podpis na dokumentu, porušujícím zákon, jenž byl na ní vylákán lstí, v žádném případě nevyjadřuje její svobodnou vůli i že se cítila být na svých právech poškozena.

Dagmar Hilarová, která byla odkázána na to, jak jí její "kamarádka" Miep Diekmannová obsah tzv. "smlouvy" prezentovala, podepsala dokument, jenž svým obsahem převádí autorství jejího díla na Miep Diekmannovou:

Autorství je však nepřevoditelné a platně se jej vzdát či jakýmkoli způsobem se jej zprostit není možné! Z tohoto důvodu je akt, jímž se Dagmar Hilarová vzdává autorství díla, které vytvořila, ve prospěch Miep Diekmannové, ze zákona neplatný a tím je samozřejmě od samého počátku neplatná celá smlouva, která je na tomto protiprávním úkonu postavena!

Zákon se k přenosu autorství vyjadřuje jednoznačně. Podpisy nikoho proto nemohly na faktu neplatnosti převodu autorství nic změnit a autorkou díla zůstala i po podpisu všech signatářů tzv. "smlouvy" nadále Dagmar Hilarová.

Dvojí tvář Miep Diekmann

Ač autorkou knihy je Dagmar Hilarová, na shora uvedeném korespondenčním lístku zaslaném Dagmar Hilarové, mluví Miep Diekmann o knize již jako o "naší knize" a pro media se dokonce nestydatě prohlásila za její výhradní autorku: To je moje kniha.

V roce 2010 byl český rukopis knihy "Nemám žádné jméno", který Olga Krijtová překládala do holandštiny, formou faksimile knižně vydán. Smyslem tohoto kroku bylo ukázat, že jde o knihu českou, která vznikla v Československu jako dílo české autorky.