?ÍJEN 1943
Osvětim
Už je to měsíc, co odjel z Terezína transport v počtu asi tisíc věz?ů. Byl prvním transportem, kterého jsem byla svědkem. Byli do něho zařazeni i strážci ghetta a je zajímavé, že na strýčka Emana zapomněli.
Dnes se rozlétla po Terezíně neověřená zpráva, že tam, kam je odvezli, existují plynové komory.
"Vyletěli komínem," zaslechla jsem útržky vět. A také jsem se dozvěděla, co je to selekce: rozdělení věz?ů na práce schopné a neschopné. Jen ti schopní přežijí. Jako v džungli.
Osvětim slyšela jsem ze všech stran - všichni tam jednou skončíme.
Pronásledována představou tak hrůzného zániku, běžela jsem za ovčín.
Tam na valech se pokojně pásly lidické ovečky, bezstarostně uškubávaly zelenou trávu a šel z nich mír.
Ovečky
Miep Diekmann versus Dagmar Hilarová, Nemám žádné jméno, Ich habe keinen Namen, Ik heb geen Naam, Io ho nessun nome, I have no name, Jestem bezimienny
|
Přihlášení
