Miep Diekmann ? Dagmar Hilarová - Porovnání 24. strany rukopisu s 34. stranou německého vydání knihy

Přepis 24. stránky rukopisu pro překladač GOOGLE

"Já tě naučím, bestie!"

Zatmělo se mi před očima, hlava se mi svezla nejdřív na levou, pak na pravou stranu, pak jsem upadla. V ústech jsem cítila sladkou chuť, chtěla vstát, ale nohy mne zradily.

Vytáhli mne nahoru a pak vlekli celou cestu, dokud jsem se nevzpamatovala.

"Káčo!" řekla nakonec Jarča. "Buď ráda, že tě nezastřelili." Vskutku, tentokrát jsem měla štěstí.

Byla jsem na návštěvě v dětském domově a přinesla Evičce půl fasované buchty. Holky mě přivítaly jak se patří a hned je upoutala moje rozbité pusa. Musela jsem s pravdou ven. Reagovaly stejně jako Jarča, tak jsem si to vypila.

Evička mi přinesla ukázat své nové obrázky - jednou z ní bude výtvarnice - a jeden obrázek mi věnovala.
Pověsím si ho nad kavalec, tématicky zapadne do prostředí.
Je na něm obrovská štěnice s mnoha nožičkami, štěnice - upír.

Co jiného zde mohou děti malovat než to, co vidí?

"Počkej, teď ti něco namaluji já."

Na čtvrtku papíru se snesl motýl. Potřebovala jsem k tomu všechny barvičky.

"Jak „to“ děláš?" zeptala se Evička, které jsem předtím vtloukala do hlavy, že kráva bučí.

"To je motýl, Evi, a ten žádné zvuky nevydává." Potom jsem jí vyprávěla o motýlech a květinách, o včelách medulkách a jaká je louka v senoseči.

"To byla hezká pohádka," řekla nakonec a v očích měla slunce.

RUKOPIS strana 24