Miep Diekmann ? Dagmar Hilarová - Porovnání Der Grüne Zweig s knihou a s rukopisem

POROVN�?NÍ NĚMECKÉHO P�?EKLADU Z ČEŠTINY
S NĚMECKÝM P�?EKLADEM Z HOLANDŠTINY

Der grüne Zweig je překlad českého rukopisu. Ich habe keinen Namen je překlad úvodní kapitoly holandského vydání knihy NEM�?M Ž�?DNÉ JMÉNO. Autorkou Der grüne Zweig je Dagmar Hilarová. Za autorku knihy Ich habe keinen Namen se prohlásila paní Miep Diekmann. Podle znění smlouvy i podle vyjádření nakladatele, jde o zcela nezávislé texty dvou různých autorek.

PRVNÍ KAPITOLA KNIHY DAGMAR HILAROVÉ "ICH HABE KEINEN NAMEN"

Z porovnání časopiseckého a knižního vydání první kapitoly knihy je jasně vidět, že jde o jeden text. Znění smlouvy tedy neodpovídá skutečnosti a smlouva je tudíž podvodem. Informace nakladatele, který byl o použití této části původního textu Dagmar Hilarové informován přímo z doslovu knihy, kterou mnohokrát vydal, je LŽIV�?.

MIEP DIEKMANN NEM�? S TÍMTO TEXTEM,
ZA JEHOŽ AUTORKU SE VE "SMLOUVĚ" OZNAČILA,
VŮBEC NIC SPOLEČNÉHO.

Zde jsem navíc připojil fotokopie tří částí českého rukopisu knihy (pro dokazování je již nadbytečné). Číslování podsvícených úseků odpovídá označení stejných částí v porovnání překladu českého rukopisu s německým vydáním knihy. Za každou fotokopií části následuje její přepis pro překladač Google.

RUKOPIS - úvod knihy - část 1

Svět je jeden velký ranč a život nosí kolty zatraceně nízko. Označkovali nás jako dobytek. V předsíni visí můj starý plášť a připadá mi cizí. Nemám odvahu jej obléknout a vyjít na ulici. Snad si časem zvyknu.

Bubi na mne odpoledne marně čekal. Seděla jsem u okna a zírala na věž svatého Jakuba, na zvony, které uletěly. Když se stmívalo, zaslechla jsem pod oknem náš signál, ale dělala, že neslyším. Za chvilku se na schodech ozvaly známé kroky. Zvonek se rozdrnčel.
"Mami, neotvírej!" vyhrkla jsem a srdce měla až v krku.
"Neotvírej, prosím!"

V Malé Štupartské, před vchodem do baru Orient se Bubi zastavil před skří�?kou s obscénními fotografiemi. Ulice byla liduprázdná.
"Podívej, ta má tělo!" poznamenal znalecky a mlaskl jazykem.
"Jednou se tam podíváme".

Jeho stisk nepovoloval.
Pozvedla jsem k němu oči a to, co jsem spatřila v jeho rysech, mi vyrazilo dech.
Zachumlala jsem se do jeho kabátu a vůbec mi nevadilo, že brečím do khaki uniformy Hitlerjugend, že si otírám slzy erárním, hnědým kapesníkem a že se moje hvězda dotýká hákového kříže.