Miep Diekmann ? Dagmar Hilarová - Fakta v bodech s důkazy

FAKTA V BODECH S DŮKAZY

V sedmdesátých letech minulého století nabídla paní Miep Diekmann spisovatelce Dagmar Hilarové, že jí zprostředkuje vydání její knihy „Nemám žádné jméno“ v Holandsku. Dagmar Hilarová souhlasila a knihu poté do holandštiny přeložila Prof. Dr. Olga Krijtová. To, co se Dagmar Hilarové zprvu jevilo jako přátelská výpomoc, ukázalo se však záhy jako lstivá, promyšlená loupež jejího autorství. Ze všech dokladů je zřejmá systematická snaha Miep Diekmann o neustálé utvrzování veřejnosti v přesvědčení, že knihu napsala ona. Jednání Miep Diekmann je evidentně motivováno osobními cíli a touhou po obohacení se z práce druhé osoby. Skutečnost, že je touto osobou právě bývalý terezínský věze�?, činí z krádeže autorství, jíž se Miep Diekmann na oběti fašizmu dopustila, čin mimořádně odporný.

❶	V nakladatelské smlouvě, která nebyla pro Dagmar Hilarovou, přeložena do její mateřštiny, se Miep Diekmann označila za autorku knihy a Dagmar Hilarové přiznala pouze napsání básní a tzv. "koncepce" první a poslední kapitoly.
❷	Bibliografie paní Miep Diekmann prezentuje knihu, jejíž autorkou je Dagmar Hilarová, jako dílo Miep Diekmann.
❸	V internetové nabídce knihy se Miep Diekmann rovněž označuje za autorku knihy.
❹	Na svém výhradním autorství knihy trvá lživě Miep Diekmann do současné doby.
❺	Ač knihu napsala Dagmar Hilarová, na titulní straně, která je vyhrazena pro jméno autora, figuruje jméno Miep Diekmann.
❻	Z veskrze lživého doslovu, který pod názvem "Over Dagmar Hilarová" umístila Miep Diekmann i na internet, se čtenář dozví, že knihu napsala ona podle cárů vzpomínek Dagmar Hilarové, která "neumí psát prózu". Dagmar Hilarová však byla členkou Obce spisovatelů (dříve Svazu spisovatelů) i Syndikátu novinářů a psaní bylo její profesí.
❼	Liesbeth ten Houten z holandského nakladatelství Leopold, podává lživou informaci o "nepoužitelnosti" textu, Dagmar Hilarové a nepravdivě informuje o tom, že z češtiny byly přeloženy pouze její básně. Doslovný překlad "nepoužitelného" textu knihy Dagmar Hilarové ovšem již mnohokrát vydala.
❽	Již za života Dagmar Hilarové se vydávání knihy dělo bez jejího vědomí a bez uzavření smlouvy o jeho vydání. Stejně tak pokračuje i po její smrti. O tom, že kniha vyšla, či vyjde se dozvídám jen z internetu.
❾	Polská sekce IBBY požádala holandské nakladatelství Leopold o sdělení adres Miep Diekmann a Dagmar Hilarové za účelem jejich pozvání a udělení ceny. Nakladatel žádosti IBBY nevyhověl a informoval pouze Miep Diekmann, která si přijela vyzvednout cenu za dílo Dagmar Hilarové. Za 3 týdny svého pobytu v Polsku se Miep Diekmann o Dagmar Hilarové ani jednou nezmínila.
❿	V © holandského vydání není o autorce, kterou je Dagmar Hilarová, ani zmínka. Naopak je tam však uvedena Olga Krijtová, která knihu z češtiny do holandštiny přeložila a Miep Diekmann, která pak její překlad odnesla do nakladatelství Leopold, kde se prohlásila za autorku knihy.
⓫	Německé vydání knihy informuje o tzv. holandském originálu, který ovšem žádný neexistuje. Honoráře za vydání své knihy, publikovaná v Německu v rozporu se smlouvou, bez vědomí autorky Dagmar Hilarové a pod nesprávným označením autorství, Dagmar Hilarová nedostala.
⓬	V interview pro týdeník „Nové knihy“ podsouvá Miep Diekmann své autorství sice pravdivou, leč v daném kontextu silně mystifikující informací, že kniha dosud nebyla do češtiny přeložena. Skutečně nebyla a to z toho důvodu, že překládat jí zpět do jazyka, v němž byla napsána, není třeba. Ač kniha do češtiny přeložena nebyla, přesto v češtině vyšla.
⓭	Fakta překrucující lži doslovu členky holandského PEN klubu, úmyslně uvádějící veřejnost v omyl, jsou v příkrém rozporu s Chartou PEN: "členové se zavazují vzdorovat takovému zlu jako jsou lživé publikace či překroucení faktů pro politické a osobní cíle…"
⓮	Krádež díla Dagmar Hilarové nakladatelka Liesbeth ten Houten písemně stvrzuje v dokumentu, jímž veškerá autorská práva ke knize přiznává výhradně Miep Diekmann a nakladatelství Leopold. Práva na výsledek své práce skutečné autorce knihy, Dagmar Hilarové, nakladatelka zcela upřela.
⓯	Zcizení literárního díla a obchodování s cizím duševním vlastnictvím Miep Diekmann a nakladatelka Liesbeth ten Houten v praxi napl�?ují svévolným vydáváním knihy.