Milý synu, kdyby se se mnou něco stalo, zanes tento můj rukopis s přiloženými průkazními materiály o autorství celého díla do Obce spisovatelů a Pen clubu. Přeji si, aby knížka vyšla v mé zemi a aby se o ní psalo jako o knize české. Taková je pravda... Tvá matka - Dagmar Hilarová.27.6.2017, 05:26
Navigace
Ik heb geen naam

Dagmar Hilarová
Český rukopis knihy IK HEB GEEN NAAM
NEM?M Ž?DNÉ JMÉNO
Faksimile rukopisu knihy.


Dagmar Hilarová
Nemám žádné jméno
NEM?M Ž?DNÉ JMÉNO
české vydání knihy


Překlad knihy
         Vznik knihy IK HEB GEEN NAAM do holandštiny
         Původ knihy ICH HABE KEINEN NAMEN do němčiny



The famous Dutch plagiarist
Miep Diekmann

The plagiarist Miep Diekmann
The thief of the authorship
Miep Diekmann


The offer of the book
written by Dagmar Hilarová

Ich habe keinen Namen
The plagiarism of Miep Diekmann

◦ Která autorka je pravá a která falešná?

Která autorka je pravá a která falešná?


Ing. Libuše Ludvíková, tajemnice PEN Praha: "Asi před dvěma lety jsme se tím zabývali, ale zjistili jsme, že to z naší strany není řešitelné. Zkoušeli jsme to i přes mezinárodní PEN klub, autorství ale nešlo prokázat."
[Zdroj: iDNES]

Autorství knihy se prokazuje rukopisem. Faksimile rukopisu knihy-deníku "Nemám žádné jméno" je uloženo v Národní knihovně ČR. Ve stejné budově Klementina sídlí i PEN Praha a je zde též holandské vydání deníku, umož?ující jeho porovnání s českým rukopisem.
Důkazy, prokazující že holandské vydání knihy-deníku je překladem českého rukopisu, PEN Praha blíž mít nemůže!


Další důkazy o autorství Dagmar Hilarové


V Národní knihovně ČR není uložen pouze rukopis knihy a její první holandské vydání (1980), ale jsou zde i tři úryvky z knihy /DER GRÜNE ZWEIG, OSVOBOZENÍ, Z DENÍKU ČTRN?CTILETÉ/, publikované před ním, jež jsou dalšími důkazy toho, že knihu napsala Dagmar Hilarová. U všech je výslovně uvedeno, že se jedná o úryvky z knihy. Vý?atek "Z deníku čtrnáctileté", publikovaný v Československu v době, kdy Miep Diekmann dle jejích slov začínala v Holandsku knihu psát (1976), lež Miep Diekmann o jejím autorství knihy vyvrací a dokládá, že zde byl český originál před holandským překladem. Materiály, uložené v Národní knihovně ČR, kde sídlí i PEN Praha, spolehlivě prokazují, že autorkou knihy "Nemám žádné jméno" (hol. "Ik heb geen naam") je Dagmar Hilarová.
Důkazů o autorství Dagmar Hilarové má PEN Praha k dispozici mnohem víc, než je pro prokázání autorství zapotřebí!


Co bylo pro PEN Praha "neřešitelné", nebylo pro druhé žádným problémem. Množství důkazů o autorství Dagmar Hilarové přináší např. týdeník REFLEX, či Česká televize:

Česká televize: Faksimile rukopisu knihy-deníku Dagmar Hilarové Česká televize: Faksimile rukopisu knihy-deníku Dagmar Hilarové
Česká televize: Úryvky z faksimile rukopisu knihy-deníku Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno"

Dr. Olga Krijtová při setkání s faksimile českého rukopisu knihy potvrdila: To jsou ty podklady, které jsem překládala. Před víc jak třiceti roky do rukopisu knihy ručně vepsané opravy, jež jsou ve faksimile věrně zkopírovány, Dr. Krijtová označila za své. Již jenom samotná skutečnost, že Dr. Krijtová překládala knihu z češtiny do holandštiny a ne z holandštiny do češtiny prokazuje, že originál knihy-deníku je český a ne holandský!

Autorství Dagmar Hilarové potvrdil ve svém prohlášení i na kameru rovněž Jiří Pavel, hlavní hrdina deníku Dagmar Hilarové.
Česká televize - Jiří Pavel Česká televize: Svědek a hlavní hrdina knihy-deníku, Jiří Pavel
Svědek a hlavní hrdina knihy-deníku, Jiří Pavel, bratr spisovatele Oty Pavla.


Autorství Dagmar Hilarové je prokázáno:
① českým rukopisem knihy
② neexistencí holandského rukopisu
③ shodou textu holandského vydání knihy s českým rukopisem
④ úryvky z knihy, publikovanými před jejím prvním holandským vydáním
⑤ svědectvím překladatelky, která český rukopis přeložila do holandštiny
⑥ ručně poznačenými opravami překladatelky v českém rukopise
⑦ svědectvím spoluvězně Dagmar Hilarové a hlavní postavy knihy
⑧ svědectvím tajemníka Federace židovských obcí České republiky JUDr. Tomáše Krause



Ani tím však důkazy o autorství Dagmar Hilarové
a nepravdivosti informací, podávaných Miep Diekmannovou,
zdaleka nekončí!


Tvrzení Miep Diekmannové, že kniha-deník vznikla na základě vzpomínek, vyvrací jak článek v National Zeitung z 13. února 1965, píšící o Terezínském deníku Dagmar Hilarové a citující z něj úryvky, tak i text deníku, či tento záběr ČT, zachycující část deníku, kde si Dagmar Hilarová v červenci 1945 zapsala:

Česká televize: Deník Dagmar Hilarové, červenec 1945 "červenec . . . 1945
Jsem opět doma! Je to nádherné slůvko „doma“. Nemohu tomu ani uvěřit, že opět po 27 měsících mohu vyslovit slovo – domov – a – rodiče. Skoro jsem to již zapomněla říkat. Na Terezín si vzpomínám už jen jak na hrozný sen…
11. května 1945 jsem uprchla z Terezína a navrátila se do své osvobozené matičky Prahy – po veliké, dobrodružné cestě, kterou mám dopodrobna zaznamenánu ve svém deníku, který si od začátku mého Terezínského věznění vedu. Přijela jsem na ruském tanku…"

Česká televize: Deník Dagmar Hilarové, červenec 1945


Vývojové fáze vzniku rukopisu knihy-deníku Dagmar Hilarové


Kromě knižně vydaného rukopisu a z něj publikovaných úryvků existuje i jeho předchůdce, z něhož je patrné, jak kniha vznikala.

Česká televize:  Rukopis knihy Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno" Česká televize: Rukopis knihy Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno"
Česká televize: Rukopis knihy-deníku Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno"

Na následujícím snímku České televize si můžeme povšimnout Dagmar Hilarovou do rukopisu knihy ručně vepsané poznámky značící, že na toto místo přijde báse? Chléb:
Česká televize: Vývojové fáze vzniku českého rukopisu knihy "Nemám žádné jméno"

Ač nám Miep Diekmann popisuje, jak "slepila" překlady dvaceti básní Dagmar Hilarové svojí prózou a tak "vytvořila příběh knihy", záběr ČT zdokladoval postup při tvorbě knihy, jenž je oproti tvrzení Miep Diekmann právě opačný - do prózy je vsunuta báse?.

Záběr ČT, zachycující doplnění české básně do českého rukopisu, vyvrací tvrzení, že kniha vznikla v holandštině.
Česká televize: Vývojové fáze vzniku rukopisu knihy "Nemám žádné jméno"

V konečné verzi rukopisu je báse? Chléb (něm. das Brot) na vyznačeném místě již do knihy zařazena. Překlad dané části najdeme v německém vydání knihy na stranách 73-74:

Německé vydání deníku Dagmar Hilarové, strany 73-74
Německé vydání deníku Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno", strany 73-74.


Souběžný přepis Českou televizí zaznamenaného úryvku původní verze českého rukopisu a publikovaného textu:

Za všechno mohl můj žaludek.
Mein Magen ist an allem schuld.

On to byl, kdo mě přinutil udělat tak nevýhodný obchod.
Mein Magen, denn war nicht er es, der mich zwang, die Schuhe so unvorteilhaft zu tauschen?

On, sluha svého pána, který se jmenuje Hlad a je věčným inspirátorem věze?ských múz.
Er, der Knecht seines deutschen Herrn und Herrschers – der Hunger.

– CHLÉB –
– BROT –

Věrka, má dospělá sestřenka, už nepracuje v prádelně, ale v kuchyni.
Vera, meine älteste Kusine, arbeitet nicht mehr in der Wäscherei, sondern in der Küche.

Štěstí se na ni usmálo – nebo mu trochu pomohla? – a začlenila se mezi nejvyšší kádry.
Sie hat Glück gehabt – oder vielleicht dem Glück auch etwas nachgeholfen! –, jetzt steht sie auf der höchsten Leitersprosse.

Je to sice dřina, ale aspo? se nají...
Auch wenn sie sich abrackern muß, sie hat jetzt genug zu essen...


I po dvojím překladu (čeština ►holandština ►němčina) zůstal text v německém vydání knihy v nezměněné podobě a nic nového, co by do původního textu českého rukopisu Dagmar Hilarové někdo dopsal, na úryvku z prostředka knihy nenajdeme.


Na prezentaci knihy si pracovní verzi rukopisu knihy každý mohl prohlédnout, případně si pořídit fotografii. K fotografii 113. strany pracovní verze českého rukopisu nafocené týdeníkem REFLEX přikládám fotokopii odpovídající stránky 140 německého vydání knihy. V této části knihy líčí Dagmar Hilarová svoje první zážitky a pocity při svém návratu po skončení války do Prahy.

Vývojová stadia vzniku českého rukopisu knihy - foto REFLEX Německé vydání knihy "Nemám žádné jméno", strana 140
REFLEX: Vývojová stadia vzniku českého rukopisu knihy "Nemám žádné jméno"


Souběžný přepis textu z fotografie českého rukopisu knihy a z jejího německého vydání:

Prošla jsem Prašnou bránou
Ich gehe unter dem Prašná brána – dem Pulverturm – hindurch,

kolem hotelu Paříž,
am Hotel Paříž vorbei,

zahnula do Rybné uličky
biege um die Ecke in die Rybná-Straße,

- a už mne vítal Masný plácek pestrou vlajkoslávou.
und dort, der kleine Masný-Platz, ganz in buntem Fahnenschmuck wie zum Willkommen.

Náš dům,
Unser Haus,

starý, oprýskaný veterán,
ein alter abgeblätterter Veteran,

se usmíval okny plnými květin a slunce a zval dál:
lacht mich mit seinen Fenstern voller Blumen und Sonne einladend an:

jen pojď,
Komm rein ...,

tady jsi doma,
hier bist du zu Hause ...,

už na tebe čekají.
du wirst erwartet.

Na chodbě voněla bramboračka,
Im Gang steigt mir der Geruch von Kartoffelsuppe in die Nase.

za dveřmi v prvním patře břinkala kmochiáda
Hinter der Tür im ersten Stock klingt Volksmusik

a ozýval se dětský smích.
und Kinderlachen.

Vracela jsem se do osvobozené vlasti
Ich bin heimgekehrt, in ein freies Vaterland,

a veselého domu,
in ein fröhliches Haus.

ale jak bude tam, nahoře?
Aber was erwartet mich dort oben?

Ještě dvě patra a ...
Noch zwei Stockwerke ...

"Maminko ...!"
"Mutter! Mami ...!"

Ležely jsme si v náručí
Wir fallen uns in die Arme.

a všechen stesk, nastřádaný lety,
Das ganze aufgestaute Heimweh

naráz vyprýštil, jako když proutkař narazí na pramen.
bricht wie ein Springbrunnen aus unseren Augen.

Jsou slzy dobré i zlé,
Es gibt gute und schlimme Tränen;

ty naše byly šťastné
unsere Tränen sind die des Glücks,

a dokázaly odplavit celou minulost.
die die ganze Vergangenheit fortspülen.

"Právě jsem ti čistila klobouk"
"Ich habe gerade deinen Hut abgebürstet",

zabreptala maminka
fängt Mutter an.

a hučka,
Die dumme Kopfbedeckung,

kterou držela v ruce,
die sie noch in der Hand hält,

se najednou proměnila v nezbytnou a důležitou proprietu.
ist plötzlich das allerwichtigste.

Zaznamenala jsem v předsíni otevřenou skří?,
Ich sehe den offenen Schrank im Flur ...

ve které se dělal jarní pořádek. ...
Frühlingsputz! ...


I na této části knihy vidíme, že německé vydání je překladem českého textu a ani zde nic, co by napsala Miep Diekmann, není.

Je ke cti obou překladatelek, že i po dvojím překladu (čeština ►holandština ►němčina) zůstal text Dagmar Hilarové obsahově nedotčen. Přesto v některých případech překlad na zdrojový, český text, podle mne, poněkud ztrácí. Zde např. ze zvukomalebné, břinkající kmochiády, symbolu ryze české, kolínské dechovky, popisující v originále knihy živelnou radost prvních dnů svobody i opadnutí léta trvajícího, permanentního strachu, vyjádřené naplno puštěným rádiem, udělal překlad pouze "lidovou hudbu", folklór. Patrně ze stejných důvodů se v jiné části knihy z pohádky Boženy Němcové "O dvanácti měsíčkách", kterou možná v Holandsku neznají, stala v překladu jen jakási blíže neurčená pohádka.

Na tomto úseku z knihy-deníku Dagmar Hilarové si lze povšimnout i toho, že v německém vydání knihy neodpovídají názvy ulic tehdejším dobovým názvům. Za okupace se totiž Rybná ulice nejmenovala Rybná-Straße, jak čteme, nýbrž Fischmarkt - Rybí trh, jenž tu dříve býval a zrovna tak der kleine Masný-Platz vznikl pouze mechanickým překladem českého rukopisu, neboť tehdejší označení bylo Fleischmarkt - Masný trh. To je v souladu s vyjádřením Olgy Krijtové, která k tomu říká: „Překládala jsem to slovo od slova“. Netuším, jak si nizozemský, či německý čtenář poradí se čtením české diakritiky (např. slov Prašná brána, Paříž).

Stejným způsobem a se stejným výsledkem můžeme porovnat i zbytek rukopisu knihy-deníku Dagmar Hilarové.


Na mnoha příkladech úryvků, pocházejících ze všech částí knihy, je spolehlivě doloženo, že tvrzení Miep Diekmann, informující veřejnost, že Dagmar Hilarová je pouze autorkou básní a vzpomínek z nichž při psaní knihy čerpala, je lež! Na této lži plagiátorky Miep Diekmann, opírající se o pomluvu, že Dagmar Hilarová neumí psát prózu, je postavena promyšlená krádež autorství díla Dagmar Hilarové!


Ve světle obrovského množství důkazů, naprosto přesvědčivě prokazujících autorství Dagmar Hilarové a totální absence sebenepatrnější indicie, která by byť jen připouštěla možnost, že by knihu mohla napsat Miep Diekmannová, vyvolávají slova tajemnice PEN Praha Ing. Libuše Ludvíkové, tvrdící, že autorství nejde prokázat, značné rozpaky.

Problém není ani v nedostatku materiálů, prokazujících autorství knihy, ani v jejich dostupnosti, ale je uvnitř PEN!

Pro úplnost lze doplnit, že ani jeden z českých zástupců v mezinárodním PEN, který ve svém vyjádření tajemnice PEN Praha ve svém vyjádření pro iDNES zmi?uje, na prosbu o pomoc a vystoupení proti šíření lží Miep Diekmannové neodpověděl.


Kozel zahradníkem


Z Charty PEN se dozvídáme, že "členové PENu se zavazují vystupovat proti takovým formám zneužití svobody tisku, jakými jsou šíření lživých informací, záměrné podvádění a zkreslování skutečnosti." Po přečtení těchto slov je proto o to větším překvapením zjištění, že tím, kdo svým jednáním zneužil svobodu tisku a hrubě porušil základní zásady spisovatelské etiky, je právě členka PEN.

Množství důkazů ukazuje, že tvrzení Miep Diekmann, že knihu-deník napsala ona, podle vyprávění Dagmar Hilarové, není pravdivé. Ani na prokázané lži a podvod Miep Diekmann však PEN nereaguje a plagiátorství své členky naopak kryje!

Jedinec může selhat, přestane-li však být schopna dodržovat svůj závazek celá organizace, mívá to hlubší kořeny. Více znepokojující je proto skutečnost, že ač doložená fakta dokládají nepravdivost informací, které šíří Miep Diekmann, členům PEN v plnění jejich Charty a vystoupení proti šíření lživých informací, záměrnému podvádění a zkreslování skutečnosti svojí členkou cosi dlouhodobě brání. Ať je to cokoliv, důvěryhodnost PEN, deklarujícího svůj dohled nad jinými, přičemž neumí a dokonce odmítá udělat si pořádek ve svých vlastních řadách, to velice snižuje.


Prezident nizozemské sekce PEN International pan René Appel:


1. Mrs. Diekmann does not claim to be the only author.
Miep Diekmann: "Já jsem autorka. To je moje kniha. Dagmar napsala jen kusé poznámky.
To, že jsme si rozdělily honorář na půl, bylo velkorysé. Autor námětu zpravidla dostává jen deset procent."

Lži Miep Diekmann po ní papouškuje i nakladatelka: "Původní texty nebyly pro knihu použitelné, byly to jen fragmenty…"
Miep Diekmann autorství Dagmar Hilarové rezolutně popřela! Prezident PEN Nederland a Miep Diekmann tvrdí každý něco úplně jiného!

2. The book is published with the name of two authors.
Na českém rukopise knihy, o němž byl pan René Appel informován, je však uvedena autorka jen jedna - Dagmar Hilarová.
Proč je na titulní straně knihy, kterou napsala Dagmar Hilarová, uvedena Miep Diekmann, prezident PEN Nederland nevysvětlil.

3. In a kind of epilogue she describes how the book in cooperation with your mother was developed.
Ač v tzv. "doslovu" Miep Diekmannová popisuje, jak kniha vznikla, z reportáží Reflexu a České televize je na první pohled zřejmé, že realita je zcela odlišná. Jediným důvodem, proč plagiátorka Miep Diekmann tzv. "epilog" napsala, bylo přesvědčit veřejnost o svém autorství knihy. Publikování tzv. "epilogu" Miep Diekmannové, hyzdícího a znehodnocujícího knihu, autorka knihy Dagmar Hilarová pro jeho nepravdivost výslovně zakázala: "Dále moje klientka trvá na tom, jako autorka knihy, aby epilog, který napsala paní Diekmannová, byl vypuštěn ve vydání v kterékoliv zemi, neboť tento epilog je v rozporu s pravdou."
Prezident PEN Nederland pan René Appel, odvolávající se na tzv. "epilog", argumentuje lží.

S vědomím a požehnáním prezidenta PEN Nederland pana René Appela holandský podvod pokračuje a dílo Dagmar Hilarové je nadále prezentovánoprodáváno jako kniha Miep Diekmann v jejímž copyrightu jméno skutečné autorky nenajdeme!

Fakt, že se od zločinu krádeže autorství, jehož se dopustila členka PEN, není schopen PEN veřejně distancovat, odsoudit jej, plagiátorku Miep Diekmann z PEN vyloučit a za její jednání se mně i podvedené čtenářské veřejnosti omluvit, vysílá nepochybně vážný signál, referující o základech a principech fungování této organizace. Očistit se může PEN jen tak, že konečně začne ctít svoji Chartu a vrátí se k základním myšlenkám své organizace. V opačném případě zůstanou jména členů PEN, kryjících zavrženíhodné jednání své kolegyně, která principy Charty PEN, stejně jako svoji kamarádku, pro slávu a peníze zradila, navždy spojena s podvodem a cejch plagiátorství ulpí na celé organizaci PEN.


Chartě PEN má v oblasti literatury blízké cíle UNESCO, které proto činnost PEN sponzoruje. UNESCO se na rozdíl od PEN nedomnívá, že autorství knihy "Nemám žádné jméno" nelze prokázat a po prostudování podkladů se jeho protipirátská observatoř aktivně připojila k těm, kteří usilují o zastavení literárního pirátství plagiátorky Miep Diekmann.


UNESCO
World Anti-Piracy Observatory




Miep Diekmann versus Dagmar Hilarová, Nemám žádné jméno, Ich habe keinen Namen, Ik heb geen Naam, Io ho nessun nome, I have no name, Jestem bezimienny
Motto

Pero mé tenkrát
neposlalo salvu za nimi,
bylo ještě mládím rozskřípané,
ale již plné vzdoru

Přihlášení

Registrovaní mají
více možností!

Registrovat


Přihlášení
Jméno

Heslo



Zapomněli jste své heslo ?

Vědomí národa
Vědomí národa - Dagmar Hilarová - Nemám žádné jméno
Památník národního písemnictví
Originál rukopisu knihy
Nemám žádné jméno,
jehož překlad vyšel v Nizozemsku
pod názvem IK HEB GEEN NAAM,
je český a je uložen v Památníku
národního písemnictví.
Památník národního písemnictví - Dagmar Hilarová - Nemám žádné jméno
Autorkou knihy IK HEB GEEN NAAM
je Dagmar Hilarová.
České vydání
Dagmar Hilarová - Nemám žádné jméno
Dagmar Hilarová
Nemám žádné jméno
Veřejná anketa
Kdo je podle Vás autor ?

Dagmar Hilarová

Miep Diekmann

Úplně někdo jiný

Vygenerované za: 0.02 sekund Tuto stránku navštívilo lidí