Falzum
Autorství literárního díla se prokazuje rukopisem. V případě, že by se rukopisů stejného textu objevilo víc, je jasné, že pouze jeden z nich je pravý. Je to ten, který byl napsán jako první. Příkladem, kdy máme k jednomu textu dva rukopisy, je hned začátek knihy.
Vlevo je
text ofocený z holandského vydání knihy
a napravo jeho přepis, zkopírovaný ze stránky Miep Diekmann.
|
Mijn pen heeft hen |
toen in die tijd |
geen salvo nagestuurd. |
Hij kon alleen |
Piep-kleintjes krassen, |
maar wel vol wrok |
toen al |
Mijn pen
Ručně napsaný text v každém podvědomě evokuje
pocit, že se jedná o fotokopii části holandského originálu knihy.
V německém vydání knihy
najdeme tento text
už jen v běžné podobě grafické sazby
a písmo pera je tu pouze naznačeno kurzívou
(rukopis může být jenom jeden a ten je přeci holandský).
Tím je veřejnost znova utvrzena ve své představě,
že jde o překlad z holandského originálu,
což potvrzuje i tiráž německého vydání,
která mluví
o
holandském originálu.
Meine Feder
V doslovu holandského i německého vydání knihy, jakož i na internetu Miep Diekmann tvrdí, že knihu napsala ona:
"It was a very difficult ... to create a clear story from her experiences, which at times were not very clear."
Vše zdánlivě zapadá dohromady, ale....
Při přijímání informací, které nám podává plagiátor Miep Diekmann, musíme být velice obezřetní a budeme si muset zvyknout na to, že vše je jinak.
Ač holandský text vypadá jako zdrojový, ve skutečnosti je to jen
ručně přepsaný překlad úvodu českého rukopisu knihy.
Jde o klam,
jímž nepůvodní text způsobem svého provedení záměrně ovliv?uje naše smysly tak, aby vzbuzoval dojem, že se jedná
o
originál!
Výtvor, který je s úmyslem někoho oklamat vydáván za něco jiného, než ve skutečnosti je, označujeme jako
padělek
resp. falzum.
Vydávání nepůvodní věci za originál
je vždy podvodem,
u některých typů věcí je pak samostatným trestným činem.
Falzum Miep Diekmann od původního textu odděluje doba, místo i motivace vzniku.
1. strana rukopisu knihy,
nafilmovaná Českou televizí.
Český rukopis Olga Krijtová nejprve přeložila do holandštiny
a teprve pak Miep Diekmannová
s úmyslem vytvořit
podvrh originálu
její překlad 1. strany ručně přepsala.
Mé pero
Důvody, proč Miep Diekmann potřebovala, aby za autorku tohoto textu byla pokládána ona, jsou dva:
●
Jak vidíme na snímku 1. strany českého rukopisu, tento text je
motto knihy.
Motto
se používá v čele uměleckého díla a
vztahuje se k základní myšlence tohoto díla.
Proto také
tímto textem
na své internetové stránce
Miep Diekmann knihu představuje.
●
Úvod knihy výslovně mluví
o peru autorky:
Pero mé tenkrát neposlalo
salvu za nimi
bylo ještě mládím rozskřípané
ale již plné vzdoru
Za autorku knihy Miep Diekmann označila sebe
a pero, které deník ve svém úvodu zmi?uje, by tudíž mělo být jejím perem. Tento názor nám Miep Diekmann rafinovaně podsouvá
ručně napsaným textem.
Protože tento
trik mnohé zmátl,
je třeba upozornit, že jde jen o mazanou manipulaci,
v níž
Miep Diekmann
za obsah
textu, jenž píše o peru,
podstrčila vnější formu
ručně psaného písma!
Motto knihy, píšící o mládím rozskřípaném peru, však nenapsala Miep Diekmann a ani nepíše o peru Miep Diekmann.
Z 1. stránky rukopisu knihy již víme, že jej napsala Dagmar Hilarová a je
o zlatém plnicím peru,
které 19. 10. 1941, ve svých 13-ti letech, dostala od svého bratra Rudiho.
S tímto perem si psala svůj deník:
19. X. přijel náš Rudi, přivezl mi zlaté plnicí pero. S tím si píši tento deník.
S autorstvím textu, uvádějícím holandské vydání knihy-deníku "Nemám žádné jméno",
jímž na své internetové stránce tuto knihu prezentuje coby své dílo,
nemá Miep Diekmann absolutně nic společného!
Co se zbytku rukopisu týká, zde je již prokazování jeho autorství snadné, neboť tu máme pouze jeden
rukopis – český.
Miep Diekmann versus Dagmar Hilarová, Nemám žádné jméno, Ich habe keinen Namen, Ik heb geen Naam, Io ho nessun nome, I have no name, Jestem bezimienny