Miep Diekmann ? Dagmar Hilarová

Falzum

Autorství literárního díla se prokazuje rukopisem. V případě, že by se rukopisů stejného textu objevilo víc, je jasné, že pouze jeden z nich je pravý. Je to ten, který byl napsán jako první. Příkladem, kdy máme k jednomu textu dva rukopisy, je hned začátek knihy.

Vlevo je text ofocený z holandského vydání knihy a napravo jeho přepis, zkopírovaný ze stránky Miep Diekmann.

	Mijn pen heeft hen
	toen in die tijd
	geen salvo nagestuurd.
	Hij kon alleen
	Piep-kleintjes krassen,
	maar wel vol wrok
	toen al

Mijn pen

Ručně napsaný text v každém podvědomě evokuje pocit, že se jedná o fotokopii části holandského originálu knihy.

Meine Feder

V německém vydání knihy najdeme tento text
už jen v běžné podobě grafické sazby
a písmo pera je tu pouze naznačeno kurzívou
(rukopis může být jenom jeden a ten je přeci holandský).
Tím je veřejnost znova utvrzena ve své představě,
že jde o překlad z holandského originálu,
což potvrzuje i tiráž německého vydání,
která mluví o holandském originálu.

Meine Feder

V doslovu holandského i německého vydání knihy, jakož i na internetu Miep Diekmann tvrdí, že knihu napsala ona: "It was a very difficult ... to create a clear story from her experiences, which at times were not very clear." Vše zdánlivě zapadá dohromady, ale.... Při přijímání informací, které nám podává plagiátor Miep Diekmann, musíme být velice obezřetní a budeme si muset zvyknout na to, že vše je jinak. Ač holandský text vypadá jako zdrojový, ve skutečnosti je to jen ručně přepsaný překlad úvodu českého rukopisu knihy. Jde o klam, jímž nepůvodní text způsobem svého provedení záměrně ovliv�?uje naše smysly tak, aby vzbuzoval dojem, že se jedná o originál!

Výtvor, který je s úmyslem někoho oklamat vydáván za něco jiného, než ve skutečnosti je, označujeme jako padělek resp. falzum. Vydávání nepůvodní věci za originál je vždy podvodem, u některých typů věcí je pak samostatným trestným činem.

Falzum Miep Diekmann od původního textu odděluje doba, místo i motivace vzniku.

1. strana rukopisu knihy, nafilmovaná Českou televizí.

Česká televize - motto knihy "Nemám žádné jméno"

Český rukopis Olga Krijtová nejprve přeložila do holandštiny
a teprve pak Miep Diekmannová
s úmyslem vytvořit podvrh originálu
její překlad 1. strany ručně přepsala.

Mé pero

Důvody, proč Miep Diekmann potřebovala, aby za autorku tohoto textu byla pokládána ona, jsou dva:

● Jak vidíme na snímku 1. strany českého rukopisu, tento text je motto knihy.
Motto se používá v čele uměleckého díla a vztahuje se k základní myšlence tohoto díla.
Proto také tímto textem na své internetové stránce Miep Diekmann knihu představuje.

● Úvod knihy výslovně mluví o peru autorky:

Pero mé tenkrát neposlalo
salvu za nimi
bylo ještě mládím rozskřípané
ale již plné vzdoru

Za autorku knihy Miep Diekmann označila sebe a pero, které deník ve svém úvodu zmi�?uje, by tudíž mělo být jejím perem. Tento názor nám Miep Diekmann rafinovaně podsouvá ručně napsaným textem. Protože tento trik mnohé zmátl, je třeba upozornit, že jde jen o mazanou manipulaci, v níž Miep Diekmann za obsah textu, jenž píše o peru, podstrčila vnější formu ručně psaného písma!

Motto knihy, píšící o mládím rozskřípaném peru, však nenapsala Miep Diekmann a ani nepíše o peru Miep Diekmann. Z 1. stránky rukopisu knihy již víme, že jej napsala Dagmar Hilarová a je o zlatém plnicím peru, které 19. 10. 1941, ve svých 13-ti letech, dostala od svého bratra Rudiho. S tímto perem si psala svůj deník: