Miep Diekmann ? Dagmar Hilarová

ZDĚDĚNÝ ÚKOL

Kámen z jeruzalémské skály - foto Radim Nytl

... "BOLEST M�? VŽDYCKY JEST P�?EDE MNOU"

Základním podnětem k podrobnému zkoumání vzniku knihy "Nemám žádné jméno" pro mne byla poslední vůle mé matky, Dagmar Hilarové, v níž mi ukládá, abych průkazní materiály o autorství knihy donesl do Obce spisovatelů a Pen klubu. Pro svoji důležitost je tento text v hlavičce každé stránky jako "běžící" a při najetí kurzoru nad něj se zastaví.

K poslední vůli Dagmar Hilarové byl přiložen rukopis knihy. Oba materiály jsou evidentně napsány na stejném psacím stroji, na němž jsou napsány rovněž i ostatní věci Dagmar Hilarové. O tom, že rukopis napsala Dagmar Hilarová, není nejmenších pochyb.
Že jde právě o ten materiál, jenž do holandštiny překládala Dr. Olga Krijtová, dokládá svědectví překladatelky i její korekce, poznačené na překládaném rukopise její rukou.

Stejnou knihu, jakou mi zde zanechala matka ve formě rukopisu, však prezentuje Miep Diekmann tak, že ji napsala ona podle cárů vzpomínek terezínského vězně Dagmar Hilarové.

Abych při plnění poslední vůle mé matky a řešení střetu vzájemně neslučitelných informací nepostupoval jednostranně a dal paní Miep Diekmann, která tvrdí, že knihu napsala ona, možnost její tvrzení doložit, obrátil jsem se na ní s žádostí o zaslání kopie holandského rukopisu. Miep Diekmann se na internetu i v nakladatelské smlouvě označila za autorku celé knihy a mé matce přiznala pouze 20 básní. Holandský rukopis knihy by tedy měl, vyjma básní, obsahovat celou knihu. Mé žádosti o zaslání kopie dosud imaginárního, holandského originálu paní Miep Diekmann nevyhověla. Její odpověď pouze znovu zopakovala to, co neustále prezentuje.

Přestože všem tvrdí, že knihu napsala ona, zůstává jen u slov. Konkrétní, přesvědčivý důkaz o tom, že knihu napsala ona, jsem od ní žádný nedostal. Proto jsem byl nucen zásadní rozpor mezi tvrzením Miep Diekmann a mými informacemi řešit sám a v hledání pravdy postupovat dál bez účasti Miep Diekmann.